Jan Lukáš (farář v Olomouci)
Honzo, kdy jsi jezdíval na Travnou a proč ?
Poprvé jsem byl na Travné v srpnu 1980. Tehdy mi bylo 16 let. Jeli jsme tam tenkrát vlakem s Vlastíkem Sťahelem a Radkem Maternou. Dozvěděl jsem se o této akci v tehdejší olomoucké mládeži, tuším od Honzy Blažka. Říkal mi tehdy: „Ale připrav se na to, že ta mládež co tam jezdí, už je trochu odrostlejší.“ No a tam jsem pak poprvé potkal Honzu Krupu a Dobru, Tondu Plachého a spoustu dalších lidí, kteří tam jezdili snad už od konce šedesátých let a já byl ve srovnání s nimi „zobák“. A přesto nás ještě puberťáky brali vážně, jako sobě rovné. Potkal jsem tam taky samozřejmě manžele Petrovy. No a na Travnou jsem od té doby jezdil zcela pravidelně až do konce mých fakultních studií a ještě i chvíli potom – asi do roku 1989. Bylo to prostředí víry, kde člověk čerpal povzbuzení , setkával se se spoustou lidí a “dobíjel baterky“. Byla to prostě za tehdejšího režimu „báječná léta pod psa.“
- Máš nějakou konkrétní vzpomínku, zážitek z Travné ?
Ta první vzpomínka se váže právě k tomu mému úplně prvnímu pobytu. Ráno 21. srpna 1980 budil Tonda Plachý. Vstoupil do našeho pokoje, kde jsme spali. Nejprve slabým, až skoro pohřebním hlasem pronesl: „ Milí přátelé, dnes je 21. srpen, nejčernější den našich dějin…“ A po chvíli hrobového ticha energicky zařval: „Tak padám z těch regálů, vy bando líná … a do práce !!!“
- Jaká byla tvoje oblíbená práce na Travné?
Kopání krumpáčem
- Která tři slova se ti vybaví, když se řekne „Travná“?
Adolf Petr, Němci, Setkávání
- Co bys popřál Travné k padesátinám ?
Tuším, že T.G. Masaryk řekl, že po padesáti letech existence samostatného československého státu už by se o náš stát nebál. No, a já věřím, že i když se v současné době trochu bojím o náš stát, není třeba se bát o Travnou, a že bude pokračovat i v druhé padesátce. Že zůstane místem setkávání, duchovního sdílení a taky svobody. Neboť přece platí to Pavlovo, že kde je Duch Páně, tam je svoboda. /2. Kor. 3,17/ Právě tohle bych Travné moc přál.
