Hana Petrová

Dvě otázky z rozhovoru s Hanou Petrovou pro Rádio 7

O ekumenických vztazích s řádovými sestrami:

„To byly báječné vztahy. Tady byly školské sestry a představená byla s. Benedikta (sestra spisovatele Jana Drdy). Byly to všechno dámy vzdělané, učitelky.
Když se začalo pracovat s mládeží, tak sestry se s námi spojily a říkaly: „My tohle dělat nemůžeme, když vy máte tu možnost, tak my vám budeme pomáhat.“ V tom směru, že tu nám něco uvařily, tu nám upekly buchty… Úplně první taková akce byla, když bylo 120 lidí na Travné, tak jednou tam u kostela zastavilo auto, vystoupily dvě sestry a začaly něco vytahovat zezadu z auta. Přivezly dva obrovské koše koláčů! To byla první ekumenická akce a pak to pokračovalo… „

Co bys popřála Travné k 50. narozeninám?

Všechno dobré, hlavně aby měla tolik těch, kteří jí přejí, kteří se tam chtějí shromažďovat. Aby to neskončilo jen s tou naší rozestavěnou budovou, ale mohla se někdy alespoň částečně dodělat a bylo to použivatelné. Aby byla otevřená všem, kdo přijít chtějí. Protože jsme měli dobrou zkušenost s tím, že to byla ekumenická setkání. Ještě dnes slyším od mnoha lidí pozitivní ohlasy. A to mě vždycky potěší. Protože to není o tom, že jsme u toho byli my, ale že jste u toho i vy všichni, že je vás tolik. To mi dělá obrovskou radost. A to bych si přála, než odejdu z toho světa, aby to neskončilo. I když vím, že to, co trvá 50 let, to už je hodně dlouhá doba, že mnohé z těchto akcí se dožijí jen několika let. Ale tady to pořád ještě jde a pořád je u toho to velké nadšení. Protože, když lidi přijedou a část svých prázdnin nebo část své dovolené obětují pro to, aby se docela pěkně nadřeli a ještě si zaplatí pobyt, protože na to nejsou zdroje, to není tak zcela obvyklé ve světě. Takže, ať žije Travná!