Ester Drake (roz. Fojtů)

Ester, kdy jsi jezdila na „Travnou“?

Nevím, kdy jsem jela na Travnou poprvé, ale s Travňáky jsem se poprvé seznámila v roce 1981 na brigádě ve Skorošicích. Hana a Eva Zatorské pozvaly mého bráchu Samuele, který s nimi studoval v Ostravě, a on mě přibral sebou. 

Na Travné jsem určitě byla v létě 1985.

Jak ses vlastně dostala do Anglie, kde teď žiješ?

Nevěděla jsem kam jít po gymplu a Petr Sláma mluvil na Travné o jazykovém kurzu, který otevřeli v Brně. Studovala jsem tam rok němčinu. Měla jsem přátele v Německu. Studovat angličtinu pro mne tenkrát nemělo cenu, protože jsem věděla, že se do anglicky mluvící ‘západní’ země nikdy nedostanu. Po revoluci jsem odjela na přelomu roku 1989/1990 do Holandska na celosvětové setkání mládeže, Mission 1990. Na této konferenci nabídl jeden sbor ve Velké Británii  mladým lidem z východní Evropy možnost ubytování a za výpomoc v domácnostech se učit anglicky. Při práci v nemocnici jsem začala chodit do kurzu angličtiny a v dubnu 1991 jsem vycestovala na šest měsíců do hrabství Cornwall v jihozápadní Anglii. V létě mne manželé, u kterých jsem byla ubytovaná, poslali na křesťanskou týdenní konferenci na sever, do oblasti jezer (Lake District). Druhý den po svém příjezdu jsem si zvrtla kotník. Naštěstí byl ve stejném ubytovacím zařízení někdo, kdo se o mne postaral. Kotník se zahojil, ale on se o mne stará už 26 let. Žijeme v Anglii na východním pobřeží  ale do Česka se vracím několikrát ročně.

Je něco, za co bys ráda poděkovala v souvislosti s „Travnou“?

Chtěla bych poděkovat rodině Adolfa Petra za jejich odvahu nabídnout za totality mladým lidem únik a křesťanské společenství a ukázat jim v praxi lásku Ježíše Krista.

Co bys popřála „Travné“ k 50tinám?

Chtěla bych popřát Travné, aby zůstávala místem, kde se lidé mohou setkat jeden s druhým, a kde mají možnost najít nový život s Ježíšem.

Jaká tři slova se ti vybaví, když se řekne „Travná“?

 Láska, přátelství a společenství